Poruchy erekce a jejich příčiny

Porucha erekce – erektilní dysfunce - je trvalá, alespoň 6 měsíců trvající, neschopnost dosáhnout a udržet erekci umožňující uspokojivý pohlavní styk.

Příčiny vzniku erektilní dysfunkce mohou být vaskulogenní (cévní), neurogenní (nervové), endokrinní (hormonální) a diabetické (na nichž se podílí jak cévní, tak nervová složka). Příčinou může být i anatomická abnormalita genitálu, která je obvykle vrozená, ale k mechanickému poškození penisu či jiných tkání důležitých pro navození a udržení erekce může dojít i během života muže, například v důsledku úrazů nebo operací. Psychické příčiny jsou méně časté, většinou se vyskytují v období zahajování sexuálního života (mezi 20. a 30. rokem věku) nebo později v období, kdy dosavadní sexuální stimuly již nestačí k vyvolání erekce (41. – 50. rok věku).

K rizikovým faktorům erektilní dysfunkce proto patří ateroskleróza (kornatění cév), hypertenze (vysoký krevní tlak), cukrovka, poruchy metabolismu tuků (vysoký cholesterol), obezita a kouření.

Působením proaterogenních faktorů (např. vysokého cholesterolu v krvi) ztrácejí cévy schopnost roztažení, což se týká i cév genitálu.

Kromě vážných onemocnění nervové soustavy, jako je skleróza multiplex nebo Parkinsonova choroba, mohou k poruchám erekce přispět i úrazy (poranění mozku či míchy), infekce a cukrovka.

Ačkoli erekce není hormonálně zcela závislá, množství mužských pohlavních hormonů ovlivňuje její kvalitu. Sexuální chování ale ovlivňují i jiné hormony, např. prolaktin či hormony štítné žlázy.

U diabetiků se často kombinují cévní a nervové poruchy ústící mimo jiné ve vznik poruch erekce. 35 – 90 % diabetiků je ohroženo erektilní dysfunkcí. U diabetiků se erektilní dysfunkce vyskytuje 3x častěji než u zdravých mužů.

Erektilní dysfunkce byla u 12 % diabetiků prvním příznakem diabetu!

Kromě vrozených anatomických vad mohou ke vzniku erektilní dysfunkce přispět choroby jako je zánět, karcinom nebo benigní hyperplazie prostaty či jiná urogenitální onemocnění.

Ačkoli příčinou erektilní dysfunkce je nejčastěji organická porucha, psychika pacienta do značné míry přispívá k fixaci erektilní dysfunkce. Nervozita a obavy ze selhání k pohodovému sexu nijak pozitivně nepřispívají.

Příčinou erektilní dysfunkce může být také užívání léčiv - což musí posoudit lékař.

Cílem hledání příčiny poruchy erekce je především vyloučit či potvrdit, zda není erektilní dysfunkce příznakem celkového vážného onemocnění (ischemická choroba srdeční, karcinom prostaty, atd.) Erekce je zcela právem považována za jakýsi „barometr mužského zdraví“ a proto by měl dotaz na její funkčnost či obecně na spokojenost v intimním životě patřit mezi základní dotazy praktických lékařů alespoň v rámci preventivních prohlídek.

Užitečný je pohovor s oběma partnery – není však nezbytný.

Základní vyšetření je velmi jednoduché a do značné míry spočívá především v pohovoru s lékařem.

K diagnostice lze použít i několik typů dotazníků:

IIEF (International Index of Erectile Function)

EHS (Erectile Hardness Scale)

SHIM (Sexual Health Inventory of Men)

Erekce

Erekce vzniká souhrou několika mechanizmů: činností nervové soustavy, změnou prokrvení a hormonální kontrolou. Na každé z těchto úrovní může dojít k poruše, která se projeví jako neschopnost dosáhnout uspokojivé erekce.

Erekce vzniká jako reakce na sexuální – erotické podněty (doteky, ale např. i zrakové vjemy či pouhé představy). Tyto podněty jsou zpracovány v mozku (konkrétně v mezimozku), odkud se „vzrušení“ šíří cestou parasympatiku (autonomní, tzn. vlastní vůlí neovladatelá část nervového systému) do křížové oblasti páteře a odtud až k nervům ovlivňujícím cévy penisu. Díky popsaným nervovým vlivům dojde k rozšíření tepen penisu, které umožní přítok krve do kavernózních – topořivých těles penisu. Topořivá tělesa nabývají na objemu do té míry, že svým tlakem na okolní žíly minimalizují zpětný odtok krve z penisu. Cévy se dělí na tepny a žíly – tepnami proudí okysličená krev do tělních tkání, například kavernózních těles, žílami je odkysličená krev odváděna z tkání zpět k srdci a plícím. Množství krve, uvolnění tkáně topořivých těles a minimalizace odtoku krve z penisu ovlivňují pevnost erekce, která je pro uspokojivý styk stěžejní. Je-li sexuální vzrušení dostatečné, je erekce reflexně udržována a stupňováním vzrušení dojde k podráždění nervového centra pro ejakulaci uloženého v bederní části míchy. Při ejakulaci dochází u muže k prožití orgasmu, po němž dochází k ochabnutí erekce - odtoku krve z penisu.